Sedím na zemi, uprostřed svého pokoje. Piju kakao a papám muffin, přitom poslouchám rozbory z češtiny. Vedle na stole mám skvělý výkonný počítač, který skýtá mnoho možností, pohodlnou židli, celkem útulně zařízený koutek. Přesto na zemi je mi pohodlněji. Ale proč?

Tuhle otázku si pokládám celou dobu, hrnek už je z půlky prázdný, nebo plný? Mám pocit že to místo u počítače je otrávené, stalo se mojí pracovnou, kde jsem doposud dělal hromadu úkolů, které nikam nevedou. V roce 2020 se moje svatyně, místo odpočinku stalo zároveň místem stresu, strachu, vyčerpání...

Za poslední dobu se moje city otupily, nedokážu nedokážu si sednout, vyčistit si hlavu. Když zapnu hru, přijdou výčitky svědomí, které mě donutí ji vypnout. A to protože na místě kde jsem předtím hrál zejména hry, teď řeším často dlouhé úkoly do školy.

 Tahle doba je šílená v tom že celý náš život se zavřel mezi 4 stěny. Máme hodně času, zároveň se ztratila koncentrace. Pokládám si otázku, kdy uvidím své přátele, svojí holku. Chci si sednout v nějaké hospodě, objednat si chlazené pivo a k tomu velkou porci dobrého jídla. Přitom prodiskutovat svoje nápady, myšlenky, chillovat, nechat se unášet atmosférou konverzace. Tyhle akce mě naplňují inspirací kterou vystřídala šedá rutina. 

Chápu že žijeme v době pandemie, že možná můj pohled může být lehce ovlivněn tím že tento školní rok maturuju. Taky chápu že vedeme válku s mikroskopickým virem který jsme podcenili a jestli chceme válku vyhrát, musíme dočasně obětovat část svého luxusu. Otázkou však je, jak se s tím vypořádá naše psychika, jaká bude situace za půl roku. Jak si udržet alespoň nějakou motivaci. Zajímá mě jakýkoliv váš tip. Budu i moc rád když společně sepíšeme nějaký seznam věcí, na který bychom měli každý den myslet. 

_{20. 11. 2020}