Občas se stanou naprosto normální věci které vás ale překvapí, protože je jednoduše v ten moment nečekáte.

Je sychravo, ano, sice svítí slunce, což by mohl někdo nazvat krásným dnem, ale fouká nepříjemně studený vítr, který mi shazuje vlasy do obličeje a já se zrovna jím kebab. Zastavil jsem se kousek od přechodu a pozoroval jsem auta.

Jak debilně je ten přechod umístěný. Když tam přijede auto, tak nemá jinou možnost, než zastavit na tom přechodu a blokovat lidi, kteří se ten přechod právě snaží přejít. Byl docela provoz a skupinka lidí přešla za autem což je trochu nebezpečný tah vzhledem k tomu, že řidiči z hlavní silnice nevidí situaci za autem. Někdo zavolal ,,Stůjte!". Ze druhé strany jela bílá dodávka. Zabrzdila, to bylo těsné. Parta malých dětí proběhla kolem mě a já sem si dal další sousto kebabu. ,,Dobrou chuť."

Překvapeně jsem se ohlédl. Kdo je ta osoba? Začal jsem zmatený pátrat v hlavě. ,,Děkuju" a lehce překvapený jsem se za ní ohlédl. Ne, rozhodně jsem ji neviděl.

Auto z přechodu odjelo, a já vykročil dál s hlavou plnou otázek. Ale vlastně proč. Vždyť není potřeba speciální oprávnění nebo důvod oslovit jen tak někoho na ulici. Jen se lidi ostýchají, oslovit jen tak někoho. Mě ale tahle milá věta ,,Dobrou chuť" docela potěšila.